Soustředění Vřeskovice 2012

Tak jsme se letos pro změnu nevydali do Dobříva, i, ě, u, ale do Vřeskovic. Pravda o pár vesnic vedle. Bylo tam krásně. Krajina plná kopečků, políček, pastvin s kravičkami a u ubytovny krásné zelené koupaliště. (Všichni, někdo sice nedobrodovlně, se v něm koupali a zatím nevíme o žádných morfologických změnách účastníků.)

Jelo s námi 27 statečných od 6 do 15 let. Museli chudáci snášet všelijaké útrapy a výmysly nás vedoucích. Ale brali to statečně. Báli se chodit za svéráznou tetou Bebíto, tak se radši tvářili zdravě. Útěchou pro ně bylo báječné jídlo od paní kuchařky, která se nás sice ze začátku bála, ale pak pochopila, že když dostaneme najíst, tak nekoušeme. Jídlo bylo výborné a paní kuchařka velice vstřícná, tak jsme ji na konci odměnili diplomem a medailí. Jedno oko nezůstalo suché.

V neděli jsme naskočili na Smíchově do vlaku, kde již byl strejda Jirka řetězem přivázán k našim kupéčkám, takže se nám po cca. pěti letech povedlo si bez problémů sednout do našich zaplacených kupé opět neoznačených místenkami. Po 2,5 hodinách jsme vystoupili v Borovech a vydali jsme se za nedalekou věžičkou kostelíka, který byl dominantou Vřeskovic. Rozdělili jsme si pokojíky, dojedli svačinky, zahráli si vybiku a těšili se na další den. Tom s Jirkou si ještě dali noční procházku do Červeného Poříčí, kde na ně čekal Mára. Ruku v ruce kochajíce se hvězdnou oblohou se chlapci procházeli vlahou letní nocí.

Jedním z mučících nástrojů byl budíček v 7 hodin a následná rozcvička. Pak dostaly děti najíst a šlo se na hřiště. První náznaky sportu byly vskutku opatrné a plaché, ale časem jsme se rozhýbali. Seznámili jsme se s míčem a vzpomněli si na to, jak je veliké hřiště na házenou, když se po něm má běhat. Tak to pokračovalo až do středy. Ve středu odpoledne se děvčata vydala do Přeštic na přátelské utkání. Kluci zatím střežili oheň domova na hřišti ve Vřeskovicích. V Přešticích starší holky předvedly ucházející výkon a mladší, že se mají ještě co učit. Upečené za živa se pak snažily dostat domů, ale musela je zachránit Eda s Volvorýnem, protože autobus zradil a nejel.

Aby taky kluci ukázali co umí, vyzvali Přeštické starší žáky na hřišti ve Vřeskovicích. Trošku nám vázla obrana a v útoku chybí třetí zkušený k Matesovi a Zetkovi, ale do budoucna jsou tu jisté jiskřičky v nováčcích. 

Předposlední den byl pěkně nabitý. Nejprve dopolední šestiboj, kde se děti utkaly v sed-lehách, hodu na cíl, hodu od dálky, skoku z místa, člunkovém běhu a 500 metrovém maratonu. Po obědě se jelo na výlet - na vodní hrad Švihov. Všichni brodili vodní kanály kolem hradu, velcí si zastříleli z luku a malí hledali poklad mezi strašidýlky. Pak honem domů a chystat táborák. Opekly se buřty, vyhodnotila olympiáda a začaly se děti po jednom vytrácet od ohně na bojovku. Velcí mazáci mají na příští rok slíbenou pořádnou bojovku, tohle byla pro ně nuda.

Ráno se ještě proběhnout naposledy po okolí. Nasnídat se a dobalit. Mladší žactvo se ještě utkalo proti sobě posilněno třemi mnladšími žáky z Vřeskovic. Starší holky za pomoci pár nejlépe vypadajících vedoucích (Irenka a Hanička) odehrály utkání s místními dorostenkami. Nejprve domácí vedli. Po nešťastném zranění Márinky (natažený stehenní sval) začaly holky v útoku víc makat, takže výsledek byl nakonec nerozhodný. Ještě nás čekal oběd a pak už čtyři kilometry do Borova chytit vlak do Plzně a hurá za maminkami a tatínky. 

Nevím jak ostatní, ale já si to báječně užila a musím říct, že máme skvělé budoucí naděje :)

FOTKY

SOUSTA FOTEK